Brouzdej.cz

Jiří Paroubek, soptící, mstící

22.3.2007 Předseda sociálních demokratů má prazvláštní způsob jednání s oponenty.

Předseda sociálních demokratů má prazvláštní způsob jednání s oponenty. Každý, kdo se Jiřímu Paroubkovi nehodí do krámu prochází různými stádii pozornosti Jiřího Paroubka.

Nejprve se Jiří Paroubek snaží svého oponenta přesvědčit o své pravdě, leckdy i klasickým podlézáním, mnohdy to činí s úsměvem na líci, přičemž za zády skrývá imaginární nůž. Navenek ukazuje svou hezkou tvář a přitom na dotyčnou osobu je činěn ohromný psychický nátlak. Někdo podlehne a vrátí se poslušně do stáda, málokdo tomuto tlaku odolá. Ten, kdo i následně vede svou se ocitá pod nátlakem veřejných výhružek typu vyloučení a snahou o diskreditaci. Když ani to nepomáhá nastupuje skutečné vyloučení a diskreditace nabývá na síle, včetně snahou o zesměšnění a znevěrohodnění dotyčné osoby následované podaným trestním oznámením.

Tímto postupem procházejí takřka všichni, kteří jen slůvkem naznačí možnou neloajalitu vůči předsedovi. Pokud by se to dělo jen uvnitř sociální demokracie, pak bychom nad tím svým způsobem mohli mávnout rukou. Jenže Jiří paroubek se snaží tento postup aplikovat i na představitele jiných stran. Spolu se šmírováním a kdovíkde sehnanými tajnými odposlechy Jiří paroubek de facto terorizuje celou politickou scénu. Tu něco vytáhne na Mirka Topolánka, tu na Martina Bursíka, pak zase vyhrožuje prezidentu republiky, obviňuje Ústavní soud. Pro Jiřího Paroubka to musí být zlé, žít v takovém světě, kde jsou jen samí nepřátelé. Choval se tak vůči Pohankovi, Melčákovi, Topolánkovi, Bursíkovi, Kubicemu, chová se tak i vůči Klausovi, Altnerovi a nejnověji i vůči Zemanovi. Přitom se obklopuje lidmi, kteří mají blízko ke komunistickým praktikám anebo jsou jen obyčejnými kariérními přikyvovači.

Jiří Paroubek ve svém životě, pokud šlo o nějakou důležitou volbu nikdy nevyhrál, tedy alespoň pokud bereme v potaz dobu polistopadovou. Na vrchol se dostal v podstatě tím, že ČSSD nikoho dalšího na post předsedy nenašla. Od té doby se z demokratické strany stává strana, která je řízena pevnou rukou a její členové žijí v neustálém strachu říci cokoli jiného než co si předseda představuje. Nejnovější spor mezi Paroubkem a Zemanem jen podtrhuje, kam až je ochoten Jiří Paroubek zajít. Bohužel, nikdo nenašel odvahu se Jiřímu Paroubkovi postavit při volbě předsedy strany, takže jeho znovuzvolení je takřka jisté.

Přesto však mnoho sociálních demokratů si začíná uvědomovat, jak nebezpečný Jiří Paroubek je. Jsou však buď slabí nebo bojácní, aby se Jiřího Paroubka zbavili, přestože jim je jasné, že Jiří Paroubek stranu vede do pekel. Stát potřebuje silnou a zdravou, především však moderní levicovou stranu. Komunisté to nejsou a ČSSD se tomuto cíli pod svým předsedou stále víc vzdaluje. Jeho snaha o "modernizaci" není ničím jiným než snahou ovládnout stranu úplně, udělat z ní stranu pod vedením diktátora. Až to v ČSSD pochopí, pak se Jiří Paroubek ocitne tam, kam dávno patří.

| brudra