Brouzdej.cz

Po volbách, před volbami

5.11.2006 Minulý víkend skončil rok 2006 ve volebních místnostech.

Minulý víkend skončil rok 2006 ve volebních místnostech. Co přinesly letošní troje volby? Kdo se může cítit vítězem a kdo poraženým? Jaký bude pravděpodobný další vývoj? Pokusme se nalézt možné odpovědi na tyto otázky.

Všechny troje volby slavila vítězství ODS. Leckdo může namítnout, že to v případě komunálních voleb není pravda, protože tam největší počet mandátů na obecních zastupitelstvech po celé zemi získali nezávislí kandidáti, ale jiný výsledek je nemožný už jen z toho prostého důvodu, že v malých obcích prakticky politické strany neexistují. Navíc v těchto vesničkách není o práci na obecním zastupitelstvu příliš zájem. Tuto práci pro svou obec vykonávají pouze lidé, kterým leží osud jejich bydliště na srdci a jsou ochotni pro něj obětovat svůj čas bez nároku na odměnu. Politické strany oslovují voliče od malých měst až po ty největší tepny naší republiky, kde již nevidí soused sousedu do talíře a kde už se voliči spíše ztotožňují s politickými vizemi.

Červnové volby do parlamentu přinesly naprosto nevídanou patovou situaci. Sněmovna rozdělená na dva tábory o stejném počtu hlasů avizovala dopředu trpký vývoj, který je naplněn tím, že ani pět měsíců po volbách nemáme plnohodnotnou vládu. Zablokování politické situace, kdy tři měsíce byl paralyzován chod sněmovny padá především na hlavu předsedy ČSSD a jeho neústupnosti. Všichni mají ještě v paměti, jak poslanci za ČSSD měli zákaz hlasovat ve volbě předsedy sněmovny a údajně museli dokonce své volební lístky odevzdávat, aby byla zajištěna loajalita vůči rozhodnutí vedení strany. Později se jednou k podobnému kroku rozhodla i ODS, kdy si údajně poslanci navzájem zkontrolovali volební lístky, zda všichni hlasují pro místopředsedkyni sněmovny Miroslavu Němcovou. Tato několik měsíců trvající fraška, kdy Lidový dům stále jen na všechny návrhy opakuje "sovětské nět" dovedla zemi do stavu, kdy už kromě ČSSD všechny parlamentní strany volají po předčasných volbách. Obzvlášť pikantní odmítnutí Lidového domu bylo v případě, kdy strany bývalé trojkoalice předložily jako svůj program vlády sociálnědemokratické desatero a Jiří Paroubek tento dokument označil za špatný vtip.

Po očekávaném neúspěchu Topolánkovy vlády při hlasování o důvěře prezident republiky Václav Klaus správně počkal, až proběhnou volby do obecních zastupitelstev a Senátu. Zároveň si počkal jak volby dopadnou, což mu určitě usnadní jeho rozhodování o tom, koho pověří druhým pokusem o funkční vládu. Ještě před sestavením Topolánkovy vlády učinil předseda ČSSD krok, který nelze vnímat jinak než na hranici protiústavnosti. Začal sám vyjednávat svou vládu a jen Bůh a Miroslav Kalousek vědí, jak se mu podařilo bývalého předsedů lidovců přesvědčit ke kývnutí na menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL s podporou komunistů. Jenže Jiří Paroubek udělal zásadní chybu, že začal vyjednávat bez toho, aniž by měl "prezidentské požehnání". Zároveň také nepočítal s tím, že by se lidovci zachovali tak jak se zachovali. Členská základna lidovců se vzepřela proti svému vedení a provedla "palácový převrat". Na něco podobného Jiří Paroubek není zvyklý, protože v ČSSD jsou jeho přání promptně plněna. Výsledek obecních a senátních voleb přinesl sociální demokracii další dvě porážky. ČSSD od roku 2002 žádné volby nevyhrála.

Jaký bude asi další vývoj? Vše nasvědčuje tomu, že se pravděpodobně příští rok vydáme k volebním urnám znovu. Voliči letos vynesli svůj rozsudek nad Jiřím Paroubkem. Jedni ho vynášejí do nebes, ale druzí, a jejich počet stále sílí, ho právem zatracují. Jiří Paroubek je přesvědčen, že musí dostat svůj pokus sestavit vládu a vůbec si neuvědomuje, anebo spíše nechce připustit, že svým postojem začíná své straně škodit. Dodnes nedokázal svou volební porážku přijmout a za svým neúspěchem vidí kampaň a spiknutí ODS s policií.

Jiří Paroubek také prakticky přišel o svého největšího spojence - komunisty. Ti jsou rozhodnuti podpořit zákon o samorozpuštění sněmovny, který má vést ke snadnějšímu vyvolání předčasných voleb. A ačkoli komunisté také volají po udělení pokusu ČSSD sestavit vládu, již dnes se staví pozitivně k předčasným volbám, pokud se nepodaří politikům dohodnou stabilní vládu.

Co ale předčasné volby přinesou? Nedojde opět k takovémuto stavu? Poslanci slibují změnu ústavy v počtu volených poslanců na 199 a přijetí senátorského návrhu se změnami, které navrhli Zelení, o snadnějším rozpuštění sněmovny, pokud bude pro ni hlasovat ústavní většina. Co by předčasné volby znamenaly pro jednotlivé strany?

KDU-ČSL
Strana, která získala sympatie veřejnosti díky rozhodnému postoji členské základny při Kalouskově dobrodružství může snadno sympatie zase ztratit. K tomu může přispět i poslední krok, kdy se vedení lidovců opět začalo přiklánět k ČSSD. Lidovci znovu začali kličkovat mezi ODS a ČSSD, aby byli přizváni do vlády a ani jednu ze stran si neodradili. Volební zisk lidovců v parlamentních volbách byl spíše neúspěchem a pokud bude strana pokračovat v lavírování na ostří nože, může se snadno ocitnout mimo parlament.

Strana zelených
Zelení vděčí za svůj vstup do parlamentu především médiím, kdy byli často zváni do diskusí a hereckému umění Kateřiny Jacques. Pro Zelené jsou parlamentní lavice velkým úspěchem, se kterým dle mého názoru ani moc nepočítali. Zelení se nestačili v parlamentu ještě ani zabydlet a tím pádem ani jakkoli zkompromitovat. Zelení umně získali hlasy patřící mrtvým unionistům a hlasy voličů, kteří třeba jen z malicherných důvodů odmítají ODS. Myslím, že tato strana nemá důvod se předčasných voleb obávat a pokud pevně vydrží ve svém postoji vůči Jiřímu Paroubkovi a komunistům a zároveň potlačí příliš radikální ekologické názory, může jen získat.

KSČM
Komunisté v parlamentních volbách hodně ztratili. Proto jim přišlo vhod, že se mohli spojit s ČSSD, přesněji s Jiřím Paroubkem. Využili Paroubkovy touhy po moci a jeho neustálém a čím dál větším vymezováním vůči ODS. Komunisté jsou známi svou trpělivostí a v Jiřím Paroubkovi konečně našli osobu, která je může vytáhnout do podstatnější role na naší politické scéně. Navíc právě Jiří Paroubek je bývalý prověřený kádr, čímž je pro komunisty velice přijatelnou osobou. ČSSD se dostala tak blízko ke komunistům, až pomalu začala s touto nereformovatelnou stranou splývat. Nebyli by to komunisté, aby hned nechytili příležitost za pačesy a nyní, když díky Jiřímu Paroubkovi získali na důležitosti, snaží se nyní onoho užitečného soudruha zbavit. Svou změnou postoje se komunisté stali konstruktivnější než ČSSD a zahájili tak práci na vytlačení ČSSD ještě více vlevo a zaujmout její pozici jako hlavní levicové strany. To se však může podařit pouze tehdy, pokud se komunisté zbaví své marxistické ideologie a svých kovaných soudruhů. V předčasných volbách mohou dosáhnout na lepší výsledek na úkor ČSSD.

ČSSD
Strana naposledy zažila vítězství ve volbách v roce 2002. Od té doby prohrává volby jako na běžícím pásu a ani třetí, či spíše čtvrtý předseda strany v jednom volebním období se nestal kýženou záchranou. ČSSD sází na vůdce, na silnou osobnost, kterou však od odchodu Miloše Zemana stále nemůže najít. Vladimír Špidla byl možná slušný člověk, ale v momentech, kdy mu selhaly nervy přestával se ovládat. Pak z toho byly různé výzvy do řad jiných politických stran, aby se nějaký poslanec vzdal svého mandátu. Stanislav Gross byl prototypem klientelismu a neschopnosti, který si vytvořil své vlastní policejní týmy, o jejichž činnosti a existenci nikdo jiný nevěděl. Dočasný předseda Bohuslav Sobotka postrádá charisma a už vůbec není vůdcem, který by táhl. Je s podivem, že takový finanční diletant se mohl stát ministrem financí. Jiří Paroubek, současný předseda, vytáhl stranu z bláta a dovedl ji do tekutého písku. Jiřímu Paroubkovi nelze upřít charisma, ale stranu svým mocenským chtíčem táhne do pekel. Jiří Paroubek je velice nebezpečný člověk. Nikdy se nezbavil bolševického myšlení a demokracie se mu hodí pouze jako prostředek k co nejvyššímu postu. Spoustu voličů dokázal přitáhnout svým nekompromisním postojem, ale lidé uvnitř ČSSD si stále více začínají uvědomovat, že je nutné se ho zbavit, pokud nechtějí, aby se ČSSD stala stranou extrémní levice. Po prohraných volbách došlo v ČSSD k dosud nevídanému, ke kritice ze strany Zdeňka Škromacha a Miloše Zemana. Pokud si ČSSD ponechá v čele Jiřího Paroubka, v předčasných volbách může výrazně ztratit a její místo mohou zaujmout komunisté. Proto se také ČSSD tolik předčasných voleb bojí a dělá přímo psí kusy, aby k nim nedošlo. Pokud se ale zbývající parlamentní strany dohodnou, pak na ČSSD nezáleží.

ODS
Po odchodu zakladatele strany, charismatického Václava Klause se dostal do čela Mirek Topolánek. Do té doby neznámý politik z Valašska nastoupil cestu, kterou by mu mohl jeho předchůdce jen závidět. Rovněž se zde potvrzuje rozdíl mezi ČSSD a ODS, kdy zatímce ČSSD hledá silného vůdce, ODS sází spíše na týmového manažera a ideje. Tato role Topolánkovi nadmíru sedí a svědčí, přičemž voliči nepotřebují silného vůdce právě proto, že dávají přednost idejím a politice strany. Topolánkovi stačí setrvat ve své poloze, kdy vsadil na kartu nenapadání politického protivníka a pokud si ČSSD nechá v čele Jiřího Paroubka, pak ODS prakticky nemusí hnout prstem, aby zaznamenala další úspěch. Bylo by však zapotřebí, aby ODS působila nekonfliktně, ale zároveň si pevně stála za svými názory. Nebylo by ani od věci, aby ODS trpělivě vysvětlovala obyvatelstvu co chce udělat a co to bude znamenat pro občany. Bez řádného vysvětlování a poctivosti vůči voličům se volby dají v demokracii vyhrát pouze jednou. ODS se předčasných voleb, pokud se nedopustí nějakých významnějších chyb vůbec nemusí obávat a pravděpodobně dosáhne ještě lepšího výsledku.

Hrad
Prezident Václav Klaus poté, co předložil politickým stranám svůj návrh a de facto jim dal ultimátum na řešení do úterka byl zklamán postojem ČSSD, respektive Jiřího Paroubka, ČSSD jako již klasicky od voleb opět všechny návrhy odmítla a Jiří Paroubek prohlásil, že chce svůj pokus (Jiří Paroubek asi už zapomněl na eskapádu s Miroslavem Kalouskem). V úterý se znovu prezident vloží do domácí politické situace a pravděpodobně jmenuje osobu, kterou pověří sestavením druhé vlády, Na Václavu Klausovi je ale znát jeho snaha o druhé volební období ve funkci, jinak by těžko předkládal jako termín předčasných voleb jaro 2008, kdy by bylo po prezidentské volbě. Jeho touha po prezidentování se promítá i do návrhu duhové vlády nebo velké koalice ODS-ČSSD bez ohledu na názory uvnitř těchto stran a jejich voličů. Obě tyto varianty by mu zajistili další zvolení, jenže jak ODS, tak ČSSD velkou koalici odmítají. Není divu, vždyť obě strany dosáhly svého volebního zisku právě na základě prohlášení, že společnou vládu neutvoří. Pokud by k tomu došlo, pak by to znamenalo pro obě strany citelnou ztrátu voličské přízně a za tu jim osoba Václava Klause nestojí. Václav Klaus si jako prezident počíná dobře a prakticky se nedopouští žádných chyb, nicméně by neměl až tak lpět na své funkci. Jenže Václav Klaus je rád středem pozornosti, má v sobě určitou dávku narcismu, takže jeho postoj není ničím překvapivým. Snad si ale uvědomí, že politická důvěra a odpovdnost vůči voličům nemůže padnout za oběť jeho dalšímu pokračování ve funkci hlavy státu.

| brudra