Brouzdej.cz

Parlamentní taškařice pokračuje

30.7.2006 Bez pár dní dva měsíce po volbách stále nemáme vládu a vedení parlamentu.

Bez pár dní dva měsíce po volbách stále nemáme vládu a vedení parlamentu. Vše závisí na volbě předsedy poslanecké sněmovny. Jakmile bude zvolen, může se rozeběhnout mašinérie nezbytných úkonů. Obě hlavní zúčastněné strany si navzájem přehazují zodpovědnost za současný stav, jehož konec se zdá být v nedohlednu.

Předseda ODS Mirek Topolánek je v nelehké pozici. Ačkoliv volby vyhrál a strany koalice získaly o více než 200 tisíc hlasů navrch nad stranami řadících se k levici, přepočet hlasů dokázal těchto 200 tisíc hlasů hodit do koše a stanovil nevídaný pat 100:100. Kdyby se koalici podařilo získat jeden jediný mandát navíc, nebyli bychom svědky takové frašky. Jiří Paroubek předhazuje Mirku Topolánkovi, že je neschopný vyjednávač. Neřekl bych. Vždyť Topolánkovi stačilo jen pár dní nato, aby sestavil vládu s dalšími dvěma stranami, což bylo potvrzeno podpisem koaliční smlouvy. Daleko v horší pozici se nachází Topolánek u vyjednávání podpory své vládě. Zde totiž naráží na neprostupnou zeď.

Vše totiž závisí na dohodě se sociální demokracií. Vzhledem k tomu, že je od prvního okamžiku jasné, že se Jiří Paroubek moci vzdát nechce a dohodou si předseda ČSSD představuje potvrzení ve funkci premiéra a další vládnutí ČSSD za podpory komunistů, vyřešení situace ve prospěch koalice se zdá být snad už jen zázrakem. Jiří Paroubek vsadil na komunistickou kartu a nehodlá se jí za žádnou cenu vzdát. Prvním důkazem pravé tváře Jiřího Paroubka byl jeho povolební projev, kdy ještě nebyli k dispozici konečné výsledky. Netřeba snad jeho projev připomínat, každý si ho, doufejme, ještě pamatuje. Nicméně nezaškodí si zopakovat jen některá slova Jiřího Paroubka z jeho projevu, kterým procházeli agenti přisluhovači, či únor 1948: "Chtěl bych ještě připomenout panu prezidentovi, že v tuto chvíli podle propočtů, které jsou má levice 101 mandátů z 200, to je většina. Já jsem připraven v tuto chvíli jednat také se Stranou zelených a předpokládám, že tato jednání nějakým způsobem proběhnou, ale v tuto chvíli nepředpokládám, že by pan Topolánek byl schopen sestavit vládu , která by měla v poslanecké sněmovně 101 mandátů, které potřebujete. Prostě on tu vládu nesestaví s potřebnou parlamentní podporou. To je fakt. A myslím si, že pánové Klaus a Topolánek to musí vzít na vědomí." (celý Paroubkův projev naleznete zde)

Od té doby Jiří Paroubek jednání svým přístupem blokuje a jeho jediným motem je destrukce a truc. Jiří Paroubek si je vědom moci, kterou má a plně ji nejen využívá, ale snad i zneužívá. Václavu Klausovi v dobách jeho předsednictví ODS se vyčítala arogance. Faktem je, že Mirek Topolánek takovou osobností není, ale Topolánkovi nelze upřít inteligenci a celkem solidní a slušné vystupování. Není nic lehkého, pokud nejste zrovna zdatnými rétory přesvědčovat voliče před kamerami. Topolánek se s tím vypořádal se ctí. Naproti tomu Jiří Paroubek je téměř zosobněním arogance, která z něj čiší z každého proneseného slova. Narozdíl od Václva Klause, který velmi často používal slůvko "my" a myslel tím celou ODS, od Paroubka sylšíme stále jen "já". Jiří Paroubek je posedlý mocí. Od chvíle, kdy Stanislav Gross vytáhl magistrátního úředníka Paroubka za sebe na koně, můžeme pozorovat, jak se moc hromadí v jedněch rukách. Nejprve bylo zapotřebí shodit jezdce Grosse, pak se stát hlavním jezdcem a následně "jeho veličenstvem", který sleduje bitvu zpovzdálí a na kývnutí jeho malíčku umírají bojující poddaní. V listopadu loňského roku zazněla z jeho úst tato slova: ""...žádný z volebních lídrů v této zemi nedostal v tajném hlasování takovou podporu jako já. Dostal jsem ze 132 hlasů 131, to nikdo jiný nedostane v žádné straně."

Jenže ono to svědčí o zcela jiné věci. Zatímco u ODS není postava vůdce tak důležitá, protože jde spíše o ideály, vizi smýšlení a přesvědčení, u ČSSD je tomu přesně naopak. ČSSD potřebuje mít silného vůdce, jehož přání jsou bleskově plněna a jehož slovo rovná se do kamene vytesaným zákonům. Poté, co se Paroubek stal předsedou ČSSD bez boje, když mu dočasný předseda Sobotka ochotně uvolnil místo, dál Paroubek hromadí moc ve svých rukách. Donedávna byl ve funkci místopředsedy ČSSD pro řízení Martin Starec. Měl na starosti agendu týkající se aparátu ČSSD. Martin Starec rezignoval poté, co byly jeho pravomoci výrazně omezena a můžete hádat ve prospěch koho. Cílem organizační změny je podle Jiřího Paroubka modernizace, demokratizace a větší otevřenost strany. Proto pravomoci Martina Starce přešly na Jiřího Paroubka. Koncem srpna má ČSSD jednat o nových stanovách.

Vraťme se však na začátek. Mocichtivý Jiří Paroubek může klást Mirku Topolánkovi jednu kládu za druhou do cesty. Nepřijímá nic, kromě své vlastní vlády. Vehementně se dožadoval druhého sestavování vlády, protože vláda Topolánka přeci sněmovnou neprojde. Dokonce si k tomu nechal vyrobit arch s podpisy poslanců za ČSSD, že nezvednou ruku pro koaliční vládu. Stále můžeme slyšet, že ČSSD má nárok na post předsedy sněmovny. Tento nárok je však jen v hlavě pana Paroubka, v ústavě nemá žádnou oporu. Dovolává se podobného postupu v případě menšinových vlád v letech 1996 a 1998. Jenže tehdy došlo k jasným dohodám "vláda za předsedu". Jiří Paroubek na to jde ale jinak: "zvolte nám předsedu sněmovny a my vaši vládu pak potopíme". Za těchto podmínek je jasné, že se koalici nechce do toho, aby byl předsedou sněmovny člověk strany, která jim za to nic nenabízí. V pátek proběhlo již páté neúspěšné kolo volby předsedy parlamentu. V prvním kole, neuspěla Miroslava Němcová, ve druhém a pátém Jan Kasal. Třetí a čtvrté kolo zůstalo bez kandidáta, přičemž dvakrát byla stažena kandidatura dosavadního předsedy Lubomíra Zaorálka v den konání volby. Ačkoliv tento přístup Jiří Paroubek hájí slovy o nedostatečné podpoře (rozuměj tím hlasování ODS) pravda bude ležet někde jinde. Má strach nominovat Lubomíra Zaorálka, protože by se mohlo ukázat, že nemá ani onu neustále omílanou a proklamovanou podporu 100 levicových hlasů.

Ať ODS předloží jakýkoli návrh, Paroubkovi to je málo. Nejprve Paroubka pozvali do koalice - odmítl. ČSSD stále trvala na předložení programového prohlášení vlády a svými vyjednávači položila na stůl své požadavky, co by mělo být v programu vlády. Bylo to ono desatero sociální demokracie (naleznete zde). Koalice udělala překvapivý tah, kdy využila všeobecnosti předloženého desatera a řekla, že programovým prohlášením bude do slova a písmene právě tento dokument. Vyjednávači za ČSSD byli překvapeni a museli se jít poradit s Jiřím Paroubkem co vlastně mají dělat. Nakonec i tato varianta byla ČSSD odmítnuta s odůvodněním, že jde o vtip. Pokud jde o vtip, tak ze strany ČSSD, která tak jasně před voliči odmítla svůj předvolební dokument, právě ten, i díky němuž získala hlasy ve volbách. Jako by svým voličům řekla: "přece nemůžete chtít abychom dopustili plnění svých slibů". Jiří paroubek následně sdělil, že je to málo, protože program ČSSD má 80 stran a že prý je desatero v rozporu s koaliční smlouvou. Prý by měla koalice dát k posouzení ČSSD, jakou cestou chce naplnit její předvolební sliby. Stále však zapomíná na dost podstatné věci.

ČSSD volby prohrála a nemůže se ohánět stovkou poslaneckých podpisů, protože by musela odhodit závěry bohumínského sjezdu (v nynější době to je už jen zástěrka nad skrytou spoluprací ČSSD a KSČM) a jasně deklarovat spojenectví s nereformovatelnými komunisty. Od toho žádná prohlášení od "druhého vítěze voleb" nepomůžou. Možná by bylo zapotřebí trochu jízlivě připomenout, že z voleb odstoupivší Česká pravice se stala 24. vítězem voleb (z 26), když získala celých 395 hlasů. Jíří Paroubek má zřejmě pokřivené vnímání reality. Dokáže-li prohranou arbitráž s výsledkem 0:40 000 000 000 označit za plichtu, nemůžeme se divit, že volební výsledek 32.32:35.38 označuje za vítězství.

Dnes se v Otázkách Václava Moravce utkali oba hlavní rivalové. Dnešní diskuse opět ukázala v plné nahotě, že přesluhujícímu premiérovi Paroubkovi jde skutečně jen o moc a o destrukci. Na výzvu Mirka Topolánka k podání demise zareagoval odmítavě, že prý je o tom třeba jednat. Mirek Topolánek vyjmenoval několik možných variant následujícího vývoje. Nakonec udělal tah, kterým demaskoval destruktivní postoj sociální demokracie představované svým předsedou. Podal Jiřímu Paroubkovi prázdný list s tím, že když mu na něm Jiří Paroubek přinese 101 podpisů pro novou vládu, odnese tento papír prezidentu Klausovi s tím, že Jiří Paroubek má většinovou podporu pro svou vládu a ať ho tedy jmenuje novým premiérem. Jiří Paroubek toto následně odmítl a vyzval Mirka Topolánka, aby on napsal ono stoprvé jméno. Zkrátka Jiří Paroubek bude zatvrzele odmítat úplně vše, co předloží ODS. Tato situace mu vyhovuje. V podstatě vládne bez jakékoliv zodpovědnosti, ale především bez mandátu. Skoro se bojím toho, že by v případě, že se dá dohromady s komunisty, už žádné další volby nebyly.

Jen pro připomenutí. Ustavující schůze poslanecké sněmovny končí po zvolení svého vedení. V momentě, kdy je nové vedení sněmovny, může předseda vlády podat demisi. Po podání demise je prezidentem republiky jmenován nový premiér. Ten má 30 dní na to, aby předstoupil před parlament se žádostí o důvěru. Pokud důvěru nezíská, prezident má druhý pokus a jmenuje nového premiéra (nemusí to nutně být jiná osoba). Pokud i druhý pokus selže, je třetí pokus v pravomoci předsedy parlamentu. Pokud ani třetí vláda nezíská důvěru, je sněmovna rozpuštěna a jsou vyhlášeny nové volby. Současný stav, kdy dva měsíce po volbách máme stále starou vládu a je blokován základní krok, vyhovuje především jedné straně, na jejíž libovůli závisí, jak dlouho bude současný stav trvat. ČSSD si však sama kope hrob, protože hrozí, že se konstruktivně začnou chovat komunisté. ČSSD by se tak snadno mohla stát extrémnější stranou než komunisté a to je co říct. Zdá se že ještě bude horko a nejen na teploměru.

| brudra