Brouzdej.cz

Pat vítězem

2.7.2006 Měsíc po volbách je podepsána koaliční dohoda tří stran. Bude to k něčemu?

Měsíc po volbách je podepsána koaliční dohoda tří stran, vítězné ODS, KDU-ČSL a SZ. Bude to k něčemu? Zatím to pouze deklaruje, že tyto tři strany chtějí vytvořit novou vládu, která má nahradit osm let trvající vládu ČSSD. Bohužel, přepočet mandátů neumožnil vytvoření vlády stranám, které získaly o 4% více hlasů ve volbách, než strany levicové.

Všichni máme ještě v živé paměti povolební projev Jiřího Paroubka, který si byl v době svého proslovu jistý ziskem 101 mandátů pro levicové strany. Ačkoliv se potom veřejnosti omluvil, byla to omluva nikoli za obsah, ale za formu. jeho projev nelze chápat, jak to on sám definoval, jako úlet, ale jako shození masky rozšafného strejdy a demokrata a jako odhalení jeho záměru a cíle, to je vládnout za pomoci komunistů.

Když se prezident republiky Václav Klaus nechal slyšet, že 100 hlasů pro vládní koalici a 100 hlasů pro levici není totéžm byl oheň na střeše a čelní představitelé ČSSD, Jiří Paroubek se svou pravou rukou Davidem Rathem nenachali na prezidentovi suchou nit. Přitom je zcela evidentní, že je-li podepsána dohoda tří stran zastupujících polovinu poslanců v poslanecké sněmovně, má to určitě jinou, minimálně deklarativní hodnotu, než velkohubá prohlášení dosluhujícího premiéra, mluvícího za komunisty a přisvojujícího si jejich mandáty.

Přestože byl Jiří Paroubek několikrát vyzván koaličními stranami k jednání o podpoře či toleranci vznikající vládě, vždy, vědom si své nečekané síly, odmítl jakoukoli podporu či toleranci. Stále silněji bylo slyšet jeho hlas, že v případě krachu prvního pokusu o sestavení vlády by měl být právě on pověřen pokusem druhým. Jenže jeho přesvědčení nemá oporu v ústavě. Prezident republiky může pověřit sestavením vlády kohokoli, třeba i Frantu Vomáčku ze Žižkova. Prezident Klaus nechal z Hradčan vzkázat na Malou Stranu, že Jiřího Paroubka složením vlády nepověří.

Pozornost ČSSD se tak upnula k volbě předsedy poslanecké sněmovny, který je klíčovou postavou při třetím, posledním pokusu o sestavení vlády (rozuměj tím po dvou vysloveních nedůvěry vznikající vládě). Proto je ze strany ČSSD velký tlak na to, aby předsedou poslanecké sněmovny byl někdo z jejích řad, protože jak se už Jiří Paroubek nechal slyšet, pak by konečně pověřil sestavením vlády někoho z ČSSD - rozuměj tím Jiřího Paroubka, který ani na čtvrtý pokus žádné velké volby nevyhrál.

Komedie, která se odehrála kolem volby předsedy sněmovny je ještě čerstvá, nicméně naznačila, že se vládní koalice nemůže spolehnout na všechny své poslance. Minimálně jeden z poslanců totiž hlasoval proti kandidátce ODS Miroslavě Němcové. Je otázka, co za tím vězí. Zda osobní animozita, snaha získat navíc nějaké výhody pro svou stranu či dokonce signál, že se levici podařilo přetáhnout jednoho poslance ze stran vládní koalice. Diskuse, která volbě předcházela vypadala, že volební kampaň stále pokračuje a nevybíravý útok především stále ještě ministra Ratha jak na Miroslavu Němcovou, tak na ODS byl až nechutný. David Rath přirovnal Miroslavu Němcovou k drobné kleptomance kradoucí v samoobsluze rohlíky, narážeje na fakt, že byl při řízení jejího služebního vozidla přistižen její syn. Opravdu to sedí od člověka, kterého vyšetřuje policie v souvislosti se zodpovědností za třináctimilonovou škodu lékařské komoře. Zatímco Miroslava Němcová se tehdy omluvila, David Rath obviňuje všechny kolem sebe a své vyšetřování připisuje spiknutí mezi ODS a policií.

Na ustavující schůzi sněmovny padala i slova o nároku ČSSD jako druhé vítězné strany na post přesedy sněmovny a jako důvod služebně nejstarší poslanec Zdeněk Jičínský uváděl, že ODS už má funkcí dost, protože má prezidenta, Senát, hejtmany, místní samosprávu, teď snad i vládu a ještě by chtěla parlament. Jenže profesor Jičínský, na kterém byl přeci už jen znát postupující věk, zampomněl na to, že ODS tyto posty získala na základě demokratických voleb a pokud by například hejtmani konali svou práci špatně (a to nemluvím o místní samosprávě), pak by je lidé nevolili. ČSSD žádný nárok na post předsedy sněmovny nemá.

ČSSD se sice dovolávala roku 1996 a 1998, jenže tam došlo k dohodě mezi nejsilnějšími stranami ČSSD a ODS a tento post byl obsazen výměnou za podporu vznikajícím menšinovým vládám. Současnou situaci nelze chápat jinak než opět jako vznik menšinové vlády, protože vláda nebude mít v parlamentu většinu. ČSSD však nechce o podpoře vznikající vládě ani slyšet. Co ji k tomu vede? Snad snaha dál vládnout, protože moc je opojující, snad vidina malých domů (na příští rok plánuje ČSSD i přes vynikající růst ekonomiky schodek opět ve výši přes 100 miliard), snad strach z odhalení různých čachrů a vypadávajících kostlivců ze skříní.

ČSSD dokonce přišla s nápadem, že by ODS měla podpořit v čele parlamentu sociálního demokrata a že pak by mohla ČSSD uvažovat o podpoře nové vládě, ale s tím, že ta podpora vůbec není jistá. Jiří Paroubek stále trvá na tom, aby se jednalo za přítomnosti zástupců KSČM a předseda komunistů byl dále ve vedení sněmovny i přesto, že se v minulých dnech objevil dokument dokazující, že Vojtěch Filip podepsal vázací akt s STB a stal se jejím agentem. Jak Vojtěch Filip, tak Jiří Paroubek argumentují pět let starým rozhodnutím soudu o nevědomé spolupráci, když tehdy soud rozhodl s tím, že tento dokument v tehdejší době nebyl k dispozici a tudíž soudu zůstala tato skutečnost utajena. Opravdu chceme mít ve vedení sněmovny STBáka? Jenže od Jiřího Paroubka, který si chce komunisty vychovat do vlády v roce 2010 snad ani nic jïného než vstřícnost a kamarádství vůči komunistickému donašeči očekávat nelze.

ČSSD pokračuje ve svém destruktivním postoji vůči vznikající vládě. Zdá se, že Paroubkovo prohlášení o nelpění na funkcích či vládě je v příkrém rozporu se skutečností. Ústavní krize, která se rýsuje nezvolením vedení poslanecké sněmovny může situaci zablokovat ještě víc. Jiří Paroubek ještě přilil olej do ohně svým prohlášením, že zahajuje sám jednání o příští vládě napříč politickými stranami, ačkoliv k tomu nemá pověření prezidenta republiky. Odvolával se na páteční jednání s nejmenovanou politickou stranou. Zřejmě tím měl na mysli jednání se Zelenými, kteří však toto jednání zrušili právě proto, že s Jiřím Paroubkem by volili i komunisty a to je hlavní důvod, proč s ČSSD spolupracovat nechtějí. Jsem zvědav, jak dlouho bude Sociální demokracii trvat, než pochopí, že se stala pouze mocenským nástrojem nekonečných ambicí a po bratrské spolupráci s komunisty toužícím Jiřím Paroubkem. Každý nový předseda ČSSD je horší než ten předchozí a je jen na Sociání demokracii, zda prohlédne anebo se nechá jako hloupé stádo nechat dovést do područí komunistů.

Stále mi vychází jako nejrozumnější řešení předčasné volby na podzim společně s komunálními. Stovková koalice bude vydána napospas socialisticky-komunistickému myšlení ve sněmovně a nebude moci prosadit nic. Otevřená koalice ČSSD-KSČM je zase naprosto nepřijatelná pro tento národ a skrytá koalice je proti mysli většiny z nich. Proto také strany nechtějící spolupracovat s nereformovanými komunisty volilo o 200 tisíc lidí víc. Bohužel, jak jsem psal v úvodu, přepočet mandátů tento fakt smazal a de facto hodil 200 tisíc hlasů do koše. Nechme se překvapit, co přinese páteční volba vedení sněmovny. Obávám se, že to bude v bleděmodrém to samé, co nám poslanci předvedli tento čtvrtek.

| brudra