Brouzdej.cz

Spor o karikatury

16.3.2006 Je náboženství přínosem anebo nositelem nesnášenlivosti?

Nejprve se Vám, vážení čtenáři mého blogu, musím omluvit za dlouhou nepřítomnost, která byla způsobena dvojím úrazem, nejprve mým a posléze počítačovým.

Za těch několik týdnů se toho událo hodně a nemá smysl se příliš vracet zpět k jednotlivým událostem. Jen jedna událost vyčnívá nad ostatními natolik, že zasáhla v podstatě téměř celý svět.

Na této záležitosti se dá krásně demonstrovat, jak je škodlivé, pokud náboženství zasahuje do světských záležitostí. O to více škodlivější, pokud je náboženství hlavní státní doktrínou. Snad si ještě všichni dobře pamatujeme, jakou zkázu přineslo Afghanistánu hnutí Taliban, které se „proslavilo“ tvrdými náboženskými zákazy a tresty a především zničením soch nevyčíslitelné historické hodnoty. I když se několik států nabídlo, že sochy odkoupí a odveze, aby talibance neurážela jejich přítomnost, Taliban raději sochy zlikvidoval.

Jak vůbec náboženství začalo promlouvat do lidských osudů? To se musíme vrátit hodně daleko zpátky. Lidé, kteří ještě byli zároveň lovci i lovnou zvěří, se pochopitelně báli všeho, co si nedokázali vysvětlit. Báli se tmy, báli se bouřky, báli se prakticky všeho. Už tehdy však bystřejší jedinci pochopili, že se na tom dá vydělat a vznikli první šamani, kteří nemuseli pracovat, kmen je živil. Vznikají první bozi, kteří se stále na lidstvo zlobí a za něco je trestají. Lidstvo se pomalu vyvíjí, ale bozi zůstávají. Největší zlom přichází s křesťanstvím, kdy je mnohobožství odvrženo ve prospěch jediného boha. Náboženství má velké slovo, promlouvá takřka do všech oblastí života, nicméně v dobách mocného Říma je zaveden systém, který má vcelku blízko k pojmu demokracie. Pochopitelně demokracie pokřivená tehdejší realitou. Lidé s právem volit vybírají své zástupce do Senátu, který tvoří zákony. Ne všichni mají právo volit a ne všichni mají stejnou váhu hlasu. Řím dosahuje svého vrcholu i tím, že náboženství ustupuje ze světských záležitostí.

Okolo roku 600 n.l. vzniká islám. Prochází podobnou cestou jako křesťanství a budeme-li srovnávat, pak se dnes toto náboženství nachází v našem středověku. S veškerým svým vlivem, svou krutostí a svou militantností. I v našich končinách měla církev hlavní slovo a ona jediná byla nositelkou vzdělání. Prostý lid byl udržován v nevzdělanosti a církev pomáhala lid udržovat v poslušnosti slibem slastného života v nebi po životě na zemi plném dřiny. Kdo se poslušnosti vzepřel, byl krutě potrestán.

S postupem času, v osvíceneckých dobách dochází k velkému rozmachu a církev ztrácí na svém výsadním postavení. Vzdělání se rozšiřuje mezi lid a čím více jsou lidé vzdělanější, tím více se oprošťují od každodenního vlivu církve na svůj osobní život. Lidé neztratili svou víru v Boha, ale už je pro ně přednější jejich vlastní život. Poslední dvě století znamenala pro křesťanství velký ústup z jeho pozic. Rozmach technologií, vědy, znalostí, výzkum vesmíru, to vše přispělo k upozadění náboženství, zejména pak vývoj od druhé světové války. Teprve po příchodu prvního slovanského papeže Jana Pavla II. (Karola Wojtyły) se církev dočkala popularizace. Jan Pavel II. Pochopil, že se církev nemůže uzavírat před moderními vymoženostmi. Začal hodně cestovat a vše pomocí médií zveřejňovat. Byl to nejvíce medializovaný člověk v našich dějinách. I když se nedalo s mnoha jeho názory souhlasit, byl to člověk, ke kterému jste zkrátka museli mít úctu. A byl to právě on, kdo nastoupil cestu ke smíření všech náboženství.

Vraťme se tedy na začátek. Islám se teď nachází v dobách našeho středověku. Bohužel, s nejmodernějšími zbraněmi a sebevražednou taktikou. Ačkoliv vyznávači islámu tvrdí pravý opak, islám je militantní a nesmiřitelný vůči ostatním náboženstvím s vůlí expandovat a ovládnout celý svět. Proto islamistům vadí zákaz nošení šátků ve francouzských školách, proto jim vadí i karikatury proroka Mohameda. Dá se pochopit, že je tyto věci sice urážejí, ale není to důvod k vypalování budov a teroristickým útokům. Přes měsíc trvající protesty proti pár obrázkům, které se navíc otiskly před půl rokem v jedné malé evropské zemičce jsou důkazem, jak tyto protesty jsou živeny a podněcovány právě duchovními vůdci, kteří by rádi vyvolali střet civilizací. Přitom v arabském tisku dnes a denně vycházejí nejen karikatury a celé články namířené otevřeně proti židovství. V arabských státech je plno lidí nevzdělaných (tím pádem i velmi chudých), kteří věří vzdělaným ajatolláhům vše, co jim řeknou, jsou snadno ovladatelní a ještě snáze ovlivnitelní. Zde se rekrutují noví sebevrazi. Abych nepaušalizoval, jsou mezi arabskými státy takové, které se snaží svůj stát vést moderně a svému obyvatelstvu dopřávají vzdělání tak, jak je jen v jejich silách. V některých státech však jejich vůdci udržují mezi lidem středověk, ale v rukou vlády a represních složek nejmodernější technologie a zbraně.

Pokud bychom měli stejně kruté zákony jako je právo šaría, pak bychom museli ukamenovat celou skupinu Monty Pythonů za jejich „Život Briana“, před nimi však tvůrce filmu „Poslední pokušení Krista“. Dobírám se již závěru. Náboženství ovlivnilo lidstvo spíš negativně. Duchovní žili z práce poddaných a udržovali lid v nevědomosti a otrocké poslušnosti. V případě, že se náboženství stalo vůdčí silou státu, vždy to špatně dopadlo. Místo pro církve je pouze v oblasti duchovní, bez vlivu na světské události. Snad i islám jednou k tomuto stádiu dospěje.

| brudra