Brouzdej.cz

Personální krize v ČSSD aneb Rodí se nový diktátor?

22.9.2005 ČSSD od Zemanových dob strádá po personální stránce.

ČSSD od Zemanových dob strádá po personální stránce. Důkazem toho je nominace nestraníků (Jahn, Jandák) za volební lídry ČSSD. Svědčí to o osobnostní krizi a neexistenci programu uvnitř ČSSD. Nikdo nebyl schopen nahradit Miloše "Becherovku" jak po stránce osobnostní, tak po stránce intelektuální. Faktem je, že se Zeman vždy vyjadřoval hulvátsky a jeho mírně nakloněná hlava s očima v sloup se stala předmětem mnoha šprýmů. Co však Zemanovi nelze upřít je jeho intelekt a skutečnost, že je jednou z mála osobností, kterou naše politika oplývá. On jediný byl schopen svádět boje s nynějším prezidentem Klausem. Bohužel, za oběma zmíněnými zeje vůči jejich nástupcům propast. Ačkoliv je Klausův nástupce Topolánek možná jednoduššího ražení, přeci jen není až tak vzdálen od svého předchůdce jako nástupci Zemana, kteří jsou navíc kus od kusu stále horší a horší.

Špidla, kterého si Zeman sám vybral, sice působil dojmem slušného člověka, kterým v soukromí více než pravděpodobně také je, nicméně záhy se projevily jeho negativní vlastnosti. Malá komunikativnost, prosazování jen svých vlastních názorů bez ohledu na to, jak šílené byly. Jeho zaslepenost švédským modelem nás uvrhla do kolotoče zadlužování státu. Oněch projedených téměř 300 miliard veřejných rozpočtů za dva roky je něco neuvěřitelného. Nicméně měl alespoň soudnost, když po nevydařených Eurovolbách dobrovolně odešel z postu předsedy vlády i strany.

Nástupnictví připadlo korunnímu princi Grossovi, v té době nejoblíbenějšímu politikovi naší scény. Tento zimní král, který svou oblibu získal především tím, že se do ničeho moc nepletl a nikdy na nic neodpověděl jinak než mlžením a rozpliznutím, byl nadějí mnoha členů ČSSD. Snažil se být s každým zadobře o čemž vypovídá prosazení Špidly za eurokomisaře. Již před třemi lety jsem v přátelských diskusích tvrdil, že Gross není nic jiného než hochštapler, což se mělo záhy potvrdit. Nelze nevzpomenout noční telefonát s "bordelmamá" Barkovou, aféru s mobilem placeným jistou firmou, pochybnosti okolo jeho vysokoškolského studia a diplomu, když se po jeho nástupu do premiérského křesla náhle objevil problém daleko větší. Gross nebyl schopen (a je tomu tak dodnes) doložit původ peněz, z kterých si pořídil své barrandovské apartmá s bazénem. Přidala se aféra jeho ženy, ale stále tentýž problém — finance. Gross zapomněl, že na postu premiéra je na něj daleko víc vidět, než když byl "za větrem" ve funkci ministra vnitra. Na rozdíl od svého předchůdce však Gross neměl alespoň tu primární slušnost odstoupit sám, držel se svého premiérství zuby nehty a byl nakonec donucen podat demisi po velké roztržce s lidovci.

Třetím nástupcem Zemana, současným premiérem Paroubkem, získala ČSSD rázného muže s pověstí buldozeru. Narozdíl od Špidly a Grosse je Paroubek akčnější a i schopnější, nicméně se jeví zatím nejnebezpečnějším a nejhorším nástupcem tatíčka Zemana. Preference ČSSD se od výrazného poklesu za Grosse mohly jen zvyšovat, ať by byl premiérem třeba i Kačer Donald. Tím, že si ČSSD vybrala Paroubka, zadělala si zřejmě na daleko větší problémy. Paroubek nám okamžitě slíbil RaJ na zemi a vstoupil razantně do vysoké politiky. Jeho nesmlouvavosti a siláctví sice mnoho členů ČSSD tleská, avšak neuvědomují si nebezpečí, které s Paroubkem přišlo. Tento bývalý komunistický kádr se nikterak netají tím, jak mu jsou komunisté blízcí. Dokonce prorokuje, že s nimi bude ČSSD v roce 2010 vládnout. Svou stranu, které stále ještě předsedá událostmi a Paroubkem vláčený Gross, stále více žene do náruče komunistů. Pro ČSSD může být komunistické objetí smrtelné a zdá se, že se historie bude opakovat. Zákoník práce, který hodlá Paroubek ve spolupráci s komunisty prosadit v Parlamentu, totiž značně znevýhodňuje zaměstnavatele, kteří budou ve svých podnicích až druzí po odborech, kdo bude o podniku rozhodovat. Jako oplátku komunistům za Zákoník práce chystá Paroubek přijetí zákona o daňových přiznáních, podle kterého se bude na každého plátce (rozuměj všechny, kdo odvádějí daně státu) hledět jako na zločince, který musí dokázat pravdivost přiznání a poctivost nabytí svého majetku. De facto se tady bude uplatňovat presumpce viny.

Paroubkova osoba se tak stává pro komunisty výhodnou. Vládnout bude Paroubek (tudíž on ponese zodpovědnost), ale zákony této země budou tvořit právě oni. Paroubkova touha po moci je naprosto evidentní a pokud s ním někdo nesouhlasí, je silou převálcován. Existuje tak tedy pouze jedna, Paroubkova, pravda. Paroubka najdeme všude. Je v televizi, v rozhlase, v tisku, vyskytuje se na mnoha místech a vyjadřuje se úplně ke všemu. Ministři jeho vlády se stávají šedivými postavami v pozadí a Paroubek si v tom evidentně libuje. To jsou však znaky všech diktátorů na světě. Odtud je jen krůček k umlčování oponentů nejdříve vnějších (ostatní strany), posléze vnitřních (čistky ve vlastní straně). Rodí se i u nás nový diktátor Miloševičova typu?

| brudra