Brouzdej.cz

Poezie naposledy

Přátelé, je konec. Stejně jako vše musí začít, tak to taky musí i skončit, to je ta vnitřní logika nekonečného chaosu kterému věřím.

Dnes, po delší odmlce, vám, přátelé, přináším dvojitou dávku mé rozervané poezie. Možná se, jak už to dobří přátelé mezi sebou dělávají, ptáte, kde jsem byl celé ty dlouhé měsíce, kdy jste strádali bez mých pravidelných básniček. Tedy aspoň doufám, že se ptáte, protože kdybyste se neptali, tak to byste potom třeba nebyli dobří přátelé. Nebo máte jiné starosti, než se ptát po banalitách, ale i to může být vůle chaosu. Tak tedy, byl jsem na svatební cestě, protože jsem se konečně odhodla a požádal svojí vyvolenou o ruku. Byli jsme v Řecku a bylo to úžasné, spousta gyrosu, zaziki, metaxa a tak. Teď tedy vzhůru do víru poezie.


Svatební zvony

Tak slyšiš ty zvony už zvoní
Vyš sám co to znamená
Nejsou to zvony na Orloji
Otvíraj ti další cestu do života

Ou, jé uprav si kvadro přišel tvůj vekej čas
Ou, jé prstýnky nezapomeň jinak nebude tvá
Už na tě čeká celá v bílém ta cos jí své srdce dal
Ou, jé ty zvony svatební neumlčí nikdo znás

Tvá máma ubrečený oči má
A farář modlidbu odříkal
Tvé ano katedrálou teď zní
A pochod svatební si vychutnáváš

| AlanHajek